Glamour lze přeložit např. jako krása, okouzlení, (tělesný) půvab. Glamour fotografie zachycují krásu (ženského) těla, zpravidla více či méně odhaleného či nahého. Pojem glamour fotografie se dnes používá v širokém rozmezí, může se totiž jednat o decentní, nepohoršující fotografie ženského těla, jaké se objevují např. v reklamách na luxusní vůně, ale může jít též o softcore fotografie (tedy jemnější versi pornografie) z pánských časopisů (tzv. playboy style) nebo též akt. Proto je vhodné při užití tohoto pojmu blíže specifikovat, v jakém významu byl použit, resp. co se bude fotit.
Charakteristikou boudoir stylu, který může být na pomezí stylů glamour či fashion, je snaha vystihnout intimitu a bezprostřednost u modelky (muži a páry jsou méně časté) v jejím soukromí. Modelka je často na snímku zastižena při převlékání nebo ve spodním prádle, většinou bez explicitní nahoty.
Fototest, jsou zkušební fotografie, které dávají základní představu o možnostech fotomodelu, jeho fotogeničnosti, resp. jeho vhodnosti pro konkrétní zakázku či projekt a/nebo též prezentační fotografie focené pro model, který ještě nemá žádné profesionální fotografie popř. potřebuje rozšířit svoje portfolio (model book) o fotografie nové. Zpravidla se fotí různé líčení, výrazy tváře, úhly pohledu, nasvícení apod.
Standardní fototesty (ve smyslu presentační fotografie focené pro model) stojí obvykle minimálně několik tisíc korun, protože potřebný tým skládající z maskéra, stylisty a dalších profesí, vybavení či pronájem studia i materiál a především dobrý fotograf něco stojí. Přitom výsledkem zpravidla bývá 3 až 5 výsledných fotografií. Více fotek obvykle nemá cenu použít, protože málokdy se podaří během jednoho focení nafotit více opravdu kvalitních fotek a i kdyby, fotky jsou pak dosti podobné až opakující se, takže fotky převyšující uvedený počet již zpravidla nezvyšují hodnotu presentačního setu (serie) fotografií. Mimo to lze i zde uplatnit pravidlo, že důležitější je kvalita než kvantita (tj. lepší je soustředit se na vytvoření několika opravdu kvalitních fotografií než mít hromadu průměrných).
Investice do fototestu se ale obvykle vyplatí více než podobné peníze vyhazovat za různé "školy pro modelky", protože více se naučíte praxí a ještě k tomu si nejspíš odnesete pro modeling použitelné fotky.
TFP je zkratka anglického termínu time for prints (doslovně přeloženo "čas za fotky"), který označuje dohodu o způsobu vyrovnání mezi fotografem a modelem (popř. maskérem a dalšími spolupracovníky), kdy místo finanční odměny získají zúčastnění jako honorář výsledné fotky a dohodnutá práva k jejich užití (nejčastěji jen k vlastní presentaci). Jinými slovy model neplatí fotografovi za nafocení presentačních fotek (fototestu), resp. fotograf neplatí modelu za pózování.
Dohoda TFP je užívaná zejména při budování nebo doplňování portfolia (booku) a může být z hlediska modelu, fotografa, maskéra i dalších výhodná a to v případě, kdy by cena za nafocení podobných fotografií byla větší než výše honoráře za focení. TFP ale nemusí být výhodné vždy - záleží na tom, jak moc si kdo cení svého času a práce v porovnání se způsobem a rozsahem užití fotek, a též na tom, s jak kvalitními spolupracovníky fotíte (tj. jak kvalitní výsledné fotografie budou).
Dohoda TFP dnes už automaticky neznamená, že nebudete muset za fotky vůbec nic platit. Náklady na focení totiž nejsou jen čas a práce, ale též fotografický materiál a jeho zpracování, práce dalších spolupracovníků apod. Proto je třeba i při TFP dohodnout, jaké budou tyto náklady a kdo se na nich bude v jaké míře podílet, což je odvislé hlavně od toho, kdo a jak bude chtít fotky následně použít.